O mně

O mně

Ahoj, vítej u mně na webu!

Jmenuju se Anička a rozhodla jsem se, že už mi magistr na ekonomce nedává smysl, za to mě znovu po delší době oslovil koučink, tak jsem šla tentokrát do toho. Pokud se poznáme, nebo mě budeš sledovat na Instagramu, zjistíš, že mě něco nového nadchne každou chvíli, ne vše z toho vydrží, ale už jsem se s tím sžila a vlastně mě ta proměnlivost začíná dost bavit.

Tenhle můj příběh bude hodně o ponaučení a taky o splněných přáních. Ráda často provokuju lidi nevyžádanou radou “Pozor na to, co si přeješ”, protože jsem si velmi dobře vědoma toho, že se to opravdu děje. :-))

Jmenuju se Anička, jsem holka z malýho města na Vysočině, která ale už od teen věku toužila po životě v Praze. A tak se i za pár let stalo. Přineslo to s sebou spoustu krásných přátelství, zábavy, nespočet zážitků, ale i výzev a velkých životních zkušeností. Mimo to jsem si už dávno přála psát nějaký blog, ale nemohla jsem si vybrat jedno téma, který by mě zajímalo na tolik, že u něj vydržím dlouhodoběji. Moc jsem si přála sdílet, něco, s dalšími lidmi, ale myslela jsem, že nemám o čem. Světe div se, o pár let později se mi přání naplnilo a to jsem o tom ještě nevěděla. 🙂

Bylo mi nějakých 20 let, pracovala jsem v prestižní firmě při škole. Cítila jsem se skvěle, přišlo mi to jako splněnej sen. Na studentku jsem měla dost peněz, dostala jsem se mezi úspěšný lidi a moje ego se natřásalo úspěchem z fajn zářezu na CVčku. Moje sebevědomí vzrostlo. Jsem si myslela. Že to bylo sebevědomí. 🙂 😀 a pak to jednoho dne přišlo, nervově jsem se zhroutila. Jako by to bylo včera. Nedokázala jsem v to odpoledne přestat brečet, nechápala jsem, co může být špatně? Mám práci, která mě baví, docela fajn vztahy, mám dost peněz.. Vyhoření. Psycholog. Jsem z toho v šoku. A tak jsem se na nějakou chvíli propadla do depresí a úzkostí. Ovšem

, a já se na nějakou chvíli propadla do deprese a úzkostí. Ovšem s tímhle nečekaným zásahem do mýho “bezstarostnýho” života se mi začala postupně otevírat i úplně nová cesta, po který už teď pár let kráčím. A můžu vám říct, že se mi na ní líbí čím dál víc. 🙂

Je toho hrozně moc, co bych s vámi chtěla sdílet. Já nevím, zajímalo by vás teď něco z toho?

  • Víc o tom, jak může mladý člověk přijít k vyhoření a jak tomu předejít
  • Projevy vyhoření a pokud už se cítím vyhořelá/na pokraji, co s tím?
  • Přechod od přetvářky o necitlivosti k přijetí zranitelnosti